Sacharidy

   Sacharidy patří mezi základní živiny společně s lipidy (tuky) a proteiny (bílkovinami). Primárně vznikají při fotosyntéze v zelených rostlinách a živočichové je musí přijímat v potravě. Při jejich nedostatku jsou schopni si je krátkodobě syntetizovat z aminokyselin (bílkoviny) a glycerolu (tuky). Dříve byly nazývány jako uhlohydráty, uhlovodany či karbohydráty. V současné době se užívá názvu sacharidy nebo glycidy.

   U jednotlivého zastoupení živin jako zdroje energie pro náš organismus, zaujímají sacharidy první pozici. Jejich pozice je dána především rychlostí možného poskytnutí energie (ve formě glukózy) a zároveň schopností ukládat energii do zásob (ve formě glykogenu). Dále jsou součástí některých bílkovin a podílí se na přenosu energie mezi orgány (např. játra – mozek). Proto by jejich hodnota měla dosahovat 55 – 60% celkové denní přijaté energie. Avšak důležitá je forma přijatých sacharidů. 

Sacharidy dělíme na:

Jednoduché sacharidy

Monosacharidy

– základní stavební jednotka oligo- a polysacharidů a zároveň nejjednodušší

- typická je pro ně dobrá rozpustnost ve vodě a sladká chuť

- řadíme sem:

Glukóza – tzv. hroznový cukr, lehce stravitelná, obsažena v rostlinných šťávách, ovoci, medu

Galaktóza – vyskytuje se v mléce

Fruktóza – tzv. ovocný cukr, jedná se o nejsladší sacharid, obsažen v ovoci a medu

Ribóza – součástí ribonukleových kyselin RNA

Deoxyribóza – součástí deoxyribózových kyselin DNA

Složené sacharidy

Oligosacharidy

- složené ze 2 – 10 molekul sacharidů

- podle počtu monosacharidových jednotek rozlišujeme disacharidy až dekasacharidy

- mezi nejvýznamnější patří disacharidy:

            Sacharóza – tzv. řepný či třtinový cukr, hlavní sladidlo v potravinářství

                                   Glukóza + Fruktóza

Maltosa – tzv. sladový cukr, má sladkou chuť a používá se na výrobu některých cukrovinek

                                   Glukóza + Glukóza

            Laktosa – tzv. mléčný cukr, přítomen v mléce savců

                                   Glukóza + Galaktóza

Polysacharidy

- tvořeny velkým počtem monosacharidových jednotek a plní funkci jako stavební látky (celulóza) a zásobní látky

- nemají sladkou chuť a některé jsou i nejsou ve vodě rozpustné, jiné ve vodě pouze bobtnají

● Stavební polysacharidy

Celulosa - pro člověka nestravitelné, ale jsou důležitou součástí potravy jako tzv. vláknina

● Zásobní polysacharidy

Škrob – ve studené vodě se nerozpouští, ale bobtná, průmyslově se získává z brambor a obilovin a využívá se zejména pro výrobu glukósy

Glykogen – tzv. živočišný škrob, jedná se o zásobní látku živočichů a je uložen v játrech a ve svalech

Sacharidy a tělesná hmotnost

   Na  zvyšování tělesné hmotnosti se podílí jednoduché sacharidy. A proto by jejich příjem měl být omezen do 10% celkového příjmu sacharidů. Tyto sacharidy se snadno tráví a rychle zvyšují hladinu glukózy v krvi, mají vysoký glykemický index.

   Zvýšení hladiny glukózy v krvi dráždí funkci slinivky břišní, která stimuluje sekreci hormonu inzulinu. Inzulin má schopnost umožnit vstup glukózy do buněk, tím dojde k jejímu snížení v krvi. Pokud přijímáme velké množství jednoduchých sacharidů najednou, stimuluje to i produkci většího množství inzulinu. Energii získanou z tohoto přijatého množství není organismus schopen okamžitě využít a tak jej uloží do zásob ve formě tuku. Dalším negativem jednoduchých sacharidů je jejich úzká souvislost se vznikem poruchy glukózové tolerance. Důvodem nadměrného příjmu jednoduchých sacharidů často souvisí se stresem, pocitem libosti ze sladké chuti, nepravidelností příjmu potravy, ale také velmi často s nevědomostí. Tato nevědomost je spjata zejména s tzv. skrytými sacharidy. Charakterem skrytých sacharidů je jejich obsah v potravinách, kde bychom nepředpokládali, že se budou vyskytovat.