Opěrný (kosterní) systém

Lidská kostra je úzce spjata se  svalovým a kardiovaskulárním systémem. Díky své pevné a stabilní struktuře zajišťuje opěrnou funkci organismu, chrání vnitřní orgány, je zásobárnou některých minerálních látek a obstarává produkci krevních buněk. Kostra má ještě tu výhodu, že se po jejím poškození dokáže obnovit a zároveň dokáže, aby namáhavější místa byla pevnější a silnější.

Kostra se v průměru skládá z 206 kostí, které tvoří skoro jednu pětinu hmotnosti člověka. Kosterní soustava je tvořena apendikulárním a axiálním skeletem. Z celkového množství kostí je 80 tvořeno axiálním skeletem, 64 kostrou horních končetin a 62 kostrou dolních končetin. Za axiální skelet je považována lebka, páteř, žebra a kost hrudní. K apendikulárnímu  skeletu řadíme kost ramenní, paže, zápěstí, ruce ale i kost pánevní, nohy, kotníky a chodidla.

Kosti jsou typem pojivové tkáně, jejichž vlastnosti jsou pevnost, tvrdost, tuhost a pružnost. Rozlišujeme je dle velikosti a tvaru:  na kosti dlouhé, krátké a ploché. Střed dlouhých kostí tvoří diafýza a konce epifýza. Celou střední částí prochází dutina obsahující kostní dřeň. Vnější obal  kosti je tvořen tenkou, tuhou okosticí. Okostice (periost) je bohatě zásobena krví, proto bývá citlivá a velmi bolestivá. Zajišťuje přísun živin do kostí a na základě toho i jejich růst a obnovu při poškození.

Vzhledem k pasivnímu charakteru kosti, může být  pohyb zajištěn, ale i nemusí. Spojení pojivovou tkání jsou tvořena vazivem, chrupavkou či samotnou  kostí a zajišťují pouze malou nebo žádnou pohyblivost.Dobrou pohyblivost zajišťuje kloubní spojení. Kloub je místem, kde se stýkají dvě kosti. Klouby rozlišujeme podle jejich struktury a pohybu, který umožňují.